Orienta=C4=8Dn=C3=AD nab=C3=ADdka

Most (odkaz na tituln=C3=AD str=C3=A1= nku)

Most - Ofici=C3=A1ln=C3=AD web m=C4=9Bsta

Vyhled=C3=A1v=C3=A1n=C3=AD

Emil Juli=C5=A1

(21. 1= 0. 1920 Praha =E2=80=93 25. 12. 2006 Louny)

básník, autor experimentální poez= ie a prózy, výtvarník, držitel Ceny Jaroslava Seifer= ta a Státní ceny za literaturu, laureát Ceny města M= ostu za rok 1996

Nedlouho po svých 86. narozeninách zem&#= 345;el v roce 2006 o vánočních svátcích bá= sník, jehož životní osudy jsou spojeny i s měst= em Most, v němž prožil značnou část sv= 3;ho dospělého věku, téměř třicet let= , a s nímž spojil významný díl své tvorby.= Ačkoli je jeho jméno širší veřejnosti nez= námé, významně se zapsal do české experime= ntální i klasické poezie druhé poloviny 20. stolet&#= 237;. Patřil k autorům zamlčovaným, ne však uml= čeným.

3D"Emil

Emil Juliš se narodil v Praze v rodině nema= jetného řemeslníka a prodavačky. Rodina se v roce 19= 31 přestěhovala do Loun a rodiče si zde otevřeli cuk= rárnu. Emil začal studovat reálné gymnázium, kt= eré po otcově smrti v pololetí roku 1935 na vlastní = žádost opustil. V Lounech a Pardubicích se vyučil cu= krářem, aby převzal rodinný podnik, v němž= pracoval až do jeho zestátnění v roce 1949. Jako vy= vlastněný živnostník to neměl jednoduché. = Vystřídal nejrůznější zaměstnán&= #237;; nejprve se stal účetním na Státním statk= u v Cítolibech a v Lounech, jenž ho v rámci akce „S= edmdesát tisíc z administrativy do výroby“ dal k di= spozici pracovnímu úřadu. Juliš k tomu v jednom z ro= zhovorů uvedl: „Jiří (Kolář) tehdy ř= ekl – jdi tam, kde bude aspoň jedna fabrika a dvě rasy..= . Šel jsem do Mostu. Tam byla spousta fabrik, šachet, a taky t= y dvě rasy a ještě víc národností. Dě= lal jsem tam nějaký čas v ocelárně. Most pak pr= o mě byl nadlouho „černou poezií“, a to i v d= obě básnických proměn. Říkám-li nadlo= uho, myslím tím až do svého zániku.“ Z mo= stecké ocelárny byl po čase propuštěn a pracova= l opět v Lounech jako skladový dělník, úře= dník, dělník na stavbě. Maturitou v roce 1965 ukon&#= 269;il studia na střední ekonomické škole v Teplic&#= 237;ch.

Vlastní básnické tvorbě se za= 9;al věnovat až od roku 1953, po rozvodu svého manže= lství, jako zralý muž s mnoha životními zku#= 3;enostmi. První ukázku své tvorby uveřejnil v katal= ogu výstavy skupiny Křižovatka v Praze (báseň R= eálie, 1954). Jeho tvůrčí začátky jsou spj= aty s osobou Jiřího Koláře, jednoho z vůdč= ích duchů Skupiny 42, nadaného vedle vlastního b= 5;snického a výtvarného talentu i schopností rozezna= t talent u jiných, se kterým se Juliš se svými louns= kými přáteli – výtvarníky Zdeňkem S&= #253;korou, Kamilem Linhartem a Vladimírem Mirvaldem aj. – se= známil okolo roku 1955. Stali se členy volného sdruž= ení výtvarníků a literátů kolem Jiř&#= 237;ho Koláře, kteří se scházeli v pražsk&= #233; kavárně Slávie.

Básníci a výtvarníci z Kolá&= #345;ova okruhu stáli tedy u Julišových prvních um&#= 283;leckých kroků. Kolář předložil Juli= 53;ovu prvotinu ve svém edičním návrhu Spolku č= eských bibliofilů. Spolek návrh přijal a schvál= il, ale vydání sbírky nebylo povoleno cenzurou. Tého= ž roku (1956) Jiří Kolář a Josef Hiršal za= řadili sedmnáct Julišových básní a pov= 7;dku do strojopisné antologie Život je všude, která= je označována za jeden z prvních českých samiz= datů a v níž byly zařazeny také texty Hirš= alovy, Havlovy, Hrabalovy a Škvoreckého. O rok později se= Juliš účastní literárního večera mla= dých v Umělecké besedě, jehož iniciátorem = a moderátorem je Václav Havel. Sám Juliš označu= je období mezi lety 1955 až 1965 za dobu, kdy nemohl ofici= 5;lně publikovat. Vzhledem ke svému kádrovému profil= u a způsobu psaní nemohl pomýšlet na to, že by = jeho básně vyšly tiskem. Julišova první tiš= ;těná báseň se objevuje až v katalogu výst= avy Jiřího Koláře v Liberci v roce 1963. V násl= edujícím roce vydává Vladislav Mirvald jako pré= mii lounského Klubu přátel umění Julišovu = poemu Ranská hora. První knižně vydanou sbírkou= , jež vyšla až v autorových pětačtyři= ceti letech, byla Progresivní nepohoda. Juliš ji dle svýc= h vlastních slov napsal v rekordním čase a její vyd&= #225;ní v rekordním čase prosadili na popud Jiří= ;ho Koláře Ivan Diviš a Karel Šiktanc. Vyšla de= set let poté, co Juliš začal psát. Ještě o= bčas zněla romantickou symbolikou, obsahovala tradičn= 7; i experimentální poezii, ale přesto měla ucelenou= , jednotnou atmosféru. Tak tomu bylo i u dalších sbí= rek, ačkoli si autor kladl nové úkoly a hledal nová = řešení. Nakonec však v pozadí každé v= ýpovědi už v té době stála realita Mostu a= Mostecka. Sbírka Krajina her (Mladá fronta, 1967) byla inspir= ována drsnou, ale uhrančivou mosteckou krajinou. Sám Juli= š Mostecko a Most, kam se v roce 1961 přestěhoval se svou= novou rodinou a kde pracoval jako úředník a redaktor, oz= načoval za své místo nejosudovější. Tato k= ončina pro něj byla fascinující realitou. Když = se starý Most likvidoval, strávil Juliš společně= ; s několika výtvarníky mnoho času v jeho troská= ;ch a zbytku, který nazval Zónou.

Od počátku 60. let se věnoval experime= ntální poezii. V letech 1966 až 1969 byly díky pocho= pení některých osvícených nakladatelských = pracovníků vydány tři Julišovy sbírky (Poh= ledná poezie, Krajina her a Vědomí možností), k= teré na rozdíl od smíšené koncepce Progresivn&#= 237; nepohody byly pojaty jako básnický vizuální exp= eriment. Básníkovy preexperimentální básně= z ranějšího období tvorby shrnovala retrospektivn&#= 237; knížka Pod kroky dýmů. Určitou syntéz= ou měla být sbírka Nová země chystaná na r= ok 1970, celý její náklad však byl po vytišt= 83;ní dán do stoupy. Profesionálně se mohl Emil Juli= š věnovat literatuře pouhých pět let, v rozmez&= #237; roků 1966 až 1970, kdy pracoval v ústeckém nak= ladatelství Dialog, poslední dva roky jako šéfredakt= or stejnojmenného měsíčníku. V Mostě pozd&= #283;ji vzniklo nakladatelství se stejným názvem, kde Jul= iš pracoval jako externí redaktor. Později přemluvil= šéfredaktora Dalibora Kozla, aby bylo nakladatelství spo= jeno s ústeckým Dialogem. Vzniklo tedy jedno vydavatelství= ; a nakladatelství se sídlem v Ústí nad Labem. V n&#= 283;m Juliš působil až do června 1970. Po ukonč= ení činnosti Dialogu zůstal půldruhého roku bez= zaměstnání, až tento všestranně vzdě= laný básník zakotvil jako plánovač v Povodí= ; Ohře a Podniku místního hospodářství. Of= iciálně vydávat nemůže, psát ale nepř= estává.

V únoru 1968 Emil Juliš spolupodepsal prohl= ášení kulturních pracovníků Mostecka ̶= 2;Chceme do toho mluvit“ a v době srpnové okupace byla v= mimořádném vydání Kulturního kalendá= ře Mostecka z 22. srpna 1968 otištěna jeho báseň= ; Křik Koruny české. Něco podobného Juliš = zopakoval ještě v Dialogu k prvnímu výročí= okupace v roce 1969. Na začátku normalizace pak pro Juliš= ;e, stejně jako pro řadu jeho přátel, přich= 5;zí zákaz publikování a nastává dlouh= 3; čas psaní do šuplíku. Julišovy básn= 3; ve strojopisech jsou přístupné jen úzkému ok= ruhu lidí, kteří se dostanou k samizdatové literatu&= #345;e.

Experimentování v Julišově tvorb&= #283; skončilo, vyčerpal dle vlastních slov všechny = možnosti, které ho zajímaly. Počátkem 70. let s= e vrátil k tradičnímu typu poezie, volnému verš= i, ale experimentální zkušenost zachoval jako zdroj b= 5;snické tvorby. V jeho poezii 70. a 80. let se střídaj&#= 237; delší hymnické básně s krátkými = úvahovými texty a prózami. I vlivem osobního a polit= ického vývoje nabývá jeho poezie na expresivitě= a směřuje k básnické reflexi společenské = situace. V roce 1975 je v edici Petlice vydána sbírka Caput mo= rtuum, o rok později vznikají Mramor na pálení v= 5;pna a Tiché krátery. Všechny vycházejí zá= ;sluhou básníka Petra Kabeše v roce 1981 jako trojsbí= ;rka Jablko nevrátím květu v edici Petlice, v roce 1984 p= ak v edici Expedice. Byly do nich zařazeny i sbírky, které= ; Juliš napsal na motivy kreseb teplického výtvarník= a Zdeňka Veselého, např. Nelehké spočinutí= . V 70. a 80. letech autor jednotlivé básně i celé s= bírky opakovaně přepracovával, slučoval pod roz= dílnými názvy a od roku 1988 vydával tiskem opě= t s odlišnými tituly a v jiném uspořádán&#= 237;.

Podstatným bylo pro Juliše setkání= ; s výtvarníkem Jiřím Sozanským v roce 1981, kt= erý společně s přáteli pracoval na svých r= ealizacích v interiérech a exteriérech likvidovaného= starého města. V knize Libora Michalce Rozhovory z přelo= mu tisíciletí k tomu Emil Juliš uvádí: „M= ost, Mostecko, i když bylo nejvíc zdevastované, půso= bilo na mě zvlášť přitažlivě. Zní= ; to paradoxně, vždyť tady se odkrývalo peklo (o pek= le psal už Dante). Ohně ocelárny, prohořívaj= 37;cí vrstvy uhlí povrchových šachet, detonace z bou= raného starého Mostu, ohně bezdomovců na výsypc= e uprostřed vyklizeného města, nakonec zbývá ta= nejstarší část kolem kostela sv. Václava, osv&= #283;tlovaná zášlehy plamene z nedalekého komín= u chemičky, říkám jí Zóna. Pracuje tu upro= střed ruin několik umělců z Prahy, vytváře= jí fragmentární postavy a ty tu „žijíR= 20; mezi těmi ruinami, až je výbuchy spolu s těmi ba= ráky smetou, zničí v mraku prachu. Ta zkáza měs= ta vyvolávala představy tohoto kusu země až do prehi= storie, vyhynulých šelem a ryb, přívalů vod. Pr= omlouvají lidé-sochy atd. Nemohou uniknout – podřez= ávají pod sebou větev. Ničí životní p= rostředí. A i z toho vznikají básně, poezie a&#= 382; mýtus zaniklého místa, města....“

Likvidované město bylo pro Juliše insp= irací pro básně, sebrané později ve sbírce= Blížíme se ohni, která byla nejprve vydána bez= jeho vědomí v roce 1987 v Mnichově v edici Poezie mimo d= omov, po dalším přepracování pak o rok pozd= 3;ji v definitivní podobě v Severočeském nakladatels= tví v Ústí nad Labem. Byla tak po dvou desítkác= h let autorovým konečně znovu oficiálně vydan&#= 253;m dílem.

Velký návrat zažil Juliš na p"= 5;elomu 80. a 90. let, kdy mu vyšly ještě Gordická h= lava a Hra o smysl, soubory textových fragmentů, jimž byl= společný důraz na životní i tvůrč= 37; dynamiku, ale také úzkost z nestálého světa= i osobní existence. Juliš sám považuje tuto trilogi= i za završení téměř dvacetiletého poexperi= mentálního období.

K experimentu se vrací v dílech Multitext A= , který v roce 1992 vydává jako bibliofilii s originá= ;lní grafikou Zdeňka Sýkory lounský antikvá"= 5; Pavel R. Vejrážka, a afrikááááá (1= 995), koncipovaném jako variované zrcadlové uspoř= 25;dání cestopisného tématu. Mezi tím vyše= l roku 1993 soubor snivých básnických próz Cesta do = města Lawn. Povídky obsažené v této knize psal = Juliš během celé doby své literární aktivi= ty. V roce 1994 následoval výbor Svět proměn a o dva= roky později vychází v pražském nakladatelstv&= #237; Torst velká retrospektiva s názvem Nevyhnutelnosti, do n= íž byly zařazeny původní texty ke knize fotogra= fií Loun Jaromíra Funkeho, která byla k vydání = připravována pro rok 1973, nakonec už ale vyjít nesm= ěla. Julišovy texty obsahuje také bibliofilie, určen= á milovníkům a sběratelům knih pod názvem = Zachytit zachytitelné. Pětadvacet kusů knihy vyrobil lito= měřický učitel Ivo Vodička. Dvanáct z n= 83;kolika desítek svázaných listů obsahuje texty z J= ulišovy knihy Nová země, další část&#= 237; je oddíl Zachytit zachytitelné.

V roce 1990, kdy se natrvalo vrátil do Loun, obd= ržel básník za sbírky Blížíme se ohni= a Gordická hlava s přihlédnutím k celoživotn&#= 237;mu dílu Cenu Jaroslava Seiferta, udělovanou Nadací Ch= arty 77 za významnou a osobitou literární tvorbu. Jeho &#= 382;ivotní dílo bylo roku 1996 oceněno také Stá= tní cenou za literaturu. Ve stejném roce obdržel Cenu m&#= 283;sta Mostu za básnickou tvorbu vztahující se k tragick= ým osudovým momentům města Mostu, kdy bylo staré= ; město likvidováno.

Emil Juliš nebyl jen básníkem. Mě= l vždy mnoho přátel mezi malíři a výtvarn&= #253;m uměním se čas od času sám prakticky zab&= #253;val. Nejčastěji to byly koláže, jeho osobit= 3;mi výtvory jsou objekty v podobě pomalovaných kamen$= 7;. Emil Juliš svá díla několikrát vystavil. V = letech 1970 až 1972 se zúčastnil kolektivní výs= tavy experimentální poezie v Amsterodamu, Stuttgartu, Norimber= ku, Antverpách, Liverpoolu, Oxfordu. Své fototexty, kolá&= #382;e a obrazy vystavil v Litvínově (1987), Mostě (1988)= , v Ústí nad Labem (1989) a v Lounech (1995, 1999).

V souvislosti české a evropské experim= entální poezie druhé poloviny 20. století zaují= má Emil Juliš postavení značně specifické.= Zůstával vždy stranou pevnějších či = volných seskupení a na rozdíl od básníků, = jako byl Ivan Wernisch, Pavel Šrut a Petr Kabeš, nepotlač= oval významovou stránku verše a věřil v osobito= u výpověď poezie. Od většiny prací experim= entálního proudu se Julišovy básně odlišuj= í spojením přísného matematického algoritm= u, určujícího kombinace veršů a slov v bás= ni, a silného významového zatížení př= íznačného pro tradiční typ poezie: lyrismu, pat= osu a existenciální tematiky. Obě poetiky se u něho = vzájemně doplňovaly. V Julišových verš= 7;ch se často setkáváme s hledáním podstaty lid= ství, se snahou o co nejniternější výpově&= #271; o tomto světě, s hledáním co nejpřesn= 3;jší odpovědi na otázky lidské existence. B= 25;sník a překladatel Karel Milota charakterizuje Julišov= u tvorbu takto: „Je to dílo, jež připomíná= ; mohutný monolit s jednotlivými plochami rozdílně s= trukturovanými a opracovanými, ale z téhož kusu kame= ne.“

V roce 2007 vydalo nakladatelství Dybbuk Juli= 53;ův vlastní výbor z poezie z let 1965 až 2005 pod = názvem Pod kůží. Básně, které autor p= ovažoval za důležité, určující, z= 5;sadní, rozdělil do osmi částí podle doby vzni= ku, v osmé je poezie z poslední doby, některá dosud = knižně netištěná. Výbor doprovodil ilustra= cemi výtvarník Jiří Kubový. Titul byl v če= rvnu 2007 nominován na Cenu Josefa Škvoreckého, kterou vy= hlašuje Literární akademie.

zpracovala: Mgr. P= etra Trojnová, historička města, prosinec 2007

Za aktualizaci zodpov=C3=ADd=C3=A1: Ja= na =C5=BDampov=C3=A1
Vytvo=C5=99eno / zm=C4=9Bn=C4= =9Bno: 10.11.2009 / 10.11.2009

Kontext

Um=C3=ADst=C4=9Bn=C3=AD: <= a href=3D"/vismo/index.asp?id_org=3D9959&archiv=3D0">Slo=C5=BEky dok= ument=C5=AF > Historie, sou=C4=8Dasnost a symboly m=C4=9B= sta > Historick=C3=A9 osobnosti m=C4=9Bsta Mostu

Po=C4=8Det n=C3=A1v=C5=A1t=C4=9Bv: 13753

Zobrazit vyhled=C3=A1vac=C3=AD formul=C3=A1=C5=99 »

Nach=C3=A1z=C3=ADte se v m=C3=B3du "Bez grafiky", tak=C5=BEe vid=C3=AD= te tuto str=C3=A1nku bez zdobn=C3=A9 grafiky a pokro=C4=8Dil=C3=A9ho for= m=C3=A1tov=C3=A1n=C3=AD. Pokud v=C3=A1=C5=A1 prohl=C3=AD=C5=BEe=C4=8D po= dporuje CSS2, m=C5=AF=C5=BEete se p=C5=99epnout do grafick=C3=A9ho m=C3=B3= du.

Orienta=C4=8Dn=C3=AD nab=C3=ADdka

Most - Ofici=C3=A1ln=C3=AD web m=C4=9Bsta

Vyhled=C3=A1v=C3=A1n=C3=AD

Kontext

Hlavn=C3=AD nab=C3=ADdka